Bratři a sestry!
Čtvrtá neděle velikonoční je tradičně označovaná jako „neděle Dobrého Pastýře“ podle evangelia, které se tuto neděli předčítá. Už ve Starém zákoně se mluví o Bohu jako o pastýři. Známý dvacátý třetí žalm říká: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.“ (Ž 23, 2) Když se mluví ve Starém zákoně o pastýřích, myslí se tím především vedoucí představitelé rodů, kmenů nebo dokonce sám panovník, král. Nejlepším příkladem takového pastýře je král David. V Novém zákoně Ježíš v Janově evangeliu říká o sobě, že on je dveře k ovcím. Dveře, skrze které lidé budou moci vcházet do ovčince i vycházet a naleznout pastvu. On, Ježíš, přišel, aby jeho ovce měly život a aby ho měly v hojnosti. (srov. Jan 10, 9-10) Úryvek, který jsme slyšeli v dnešním evangeliu, ale pokračuje dál. Ježíš znovu mluví o sobě a říká: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. (Jan 10, 11) A dále: „Já jsem dobrý pastýř, znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce.“ (Jan 10, 14-15)
Bratři a sestry, my jsme ovce Pána Ježíše. On nás vykoupil svou smrtí na kříži, on za nás položil svůj život. On si přeje, abychom žili, abychom měli život v hojnosti. Má se na nás naplnit to, co říká žalmista: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. (Ž 23,2) A právě proto Ježíš ustanovil církev a v ní služebníky, které povolal, aby jeho jménem sloužili věřícím. Ježíš povolal své apoštoly a ti později z vnuknutí Ducha Svatého ustanovili své nástupce, biskupy a jejich pomocníky kněze a jáhny. Oni jsou také pastýři, kterým Pán svěřil úkol pečovat o duchovní život a potřeby věřících, o jejich duchovní růst. Pastýři mají vést svěřený lid bezpečnou cestou do Božího království. Ježíš ale sám říká v evangeliu, že žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Je třeba prosit nebeského Otce, aby poslal dělníky na svou žeň. (Luk 10,2)
Proto, bratři a sestry, se na vás obracím jménem naší minoritské provincie s prosbou o modlitbu za nová kněžská a řeholní povolání do naší provincie i do celé církve. Všichni víme, že v naší současnosti církev v Evropě prožívá krizi duchovních povolání. Společnost zaměřená především ke konzumnímu způsobu života odvádí mladé lidi od důležitých duchovních hodnot. Proto vás prosíme o modlitbu, aby naše krásné kostely a kláštery nezůstaly prázdné. Služba Bohu a církvi je velikým úžasným darem, za který nikdy nemůžeme Pánu dostatečně poděkovat. Šťastní, kteří upřímně a pokorně odpověděli na Pánovo volání, „Zde jsem, pošli mne.“ (Iz 6, 8)
Přeji vám a vašim rodinám mnoho milostí od zmrtvýchvstalého Pána!
Pokoj a dobro!