NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ
Opava, 08.12.2023
Jsem velmi rád, že jsem tady v tomto krásném městě, o kterém jsem hodně slyšel, ale ještě jsem neměl možnost je navštívit. Jsem také rád, že se tu tentokrát setkáváme při příležitosti veliké oslavy Neposkvrněného Početí Panny Marie. To je jedno ze dvou největších Mariánské svátků v roce. V něm nejprve uctíváme tento zvláštní dar, kterým Pán obdaroval Marii a potom přemýšlíme o sobě.
Rád bych vás dnes pozval k zamyšlení, abyste se na chvíli pozastavili nad tím, co je to čistota. Nejprve čistota Marie a pak povolání k čistotě, které má každý z nás.
Podívejme se na Marii. Její jméno Miriam znamená obdarovaná a milovaná. Anděl říká Marii, že je plná milosti. Přesně ji pojmenoval Kecharitomene. To jméno Kecharitomene je slovesem. A toto sloveso oznamuje, že Maria nebyla naplněna milostí ve chvíli, kdy k ní přišel anděl, ale že tou milostí byla vždy naplněná, vždy jí byla plná.
Ihned poté anděl zopakuje: „Nalezla jsi milost u Boha…“
Milost, jak učí katechismus, je Boží přízeň, bezplatná pomoc ,abychom skrze Něho odpověděli na Jeho volání. Je to také naše účast v Božím životě . A potom bude opakovat: neboť jsi našla milost u Boha.
Takže zatímco Eva je nahá, z důvodu svého hříchu se zbavila Boží milosti , tak Maria, Nová Eva, je zcela čistá, oděná milostí. Svatý Bernard, potěšený Mariinou čistou krásou, radostně volal a tou radostí volá i dnes Církev a podporuje toto volání: „Tota pulchra es Maria“. Celá jsi krásná Mario, všechno je na tobě krásné. Není nic krásnějšího, nic tak neposkvrněného.
Díky tomu, že všechny končiny země viděly spasení našeho Boha jak jsme právě zpívali společně se žalmistou i my se můžeme těšit ,radovat, a hrát ty nejradostnější melodie na nejrůznější nástroje.
To všechno se však nestalo kvůli Marii, ale kvůli Kristu. Tu nejde o Ní ,ale o Něho o Krista. „Aby Marie mohla dát svůj svobodný souhlas své víry, ke svému vyvolení, které jí bylo oznámeno, bylo třeba, aby byla cele nesena Boží milostí.” – jak čteme v katechismu (KKC, 490). Přesně totéž jsme vyjádřili již dříve při vstupní modlitbě . Proto Marie, z důvodu budoucích Kristových zásluh, byla ušetřena před existenční jizvou, příčinou pádu prvních lidí.
Jak jinak by mohla být Marie Nevěstou Ducha Svatého, kdyby v Ní bylo něco hříšného? Od samého počátku své existence Marie byla zcela otevřená na Boží přítomnost. Jako houba dokázal vstřebat každé Jeho Slovo, každé natchnění , každé dobro.
Církev tomu věřila téměř od počátku své existence. Absence tohoto dogmatu nedala Církvi klidu. Teprve papež Pius XI. vyhlásil v roce 1854 dogmat, a čtyři roky později Bernadetta, která o papežově dogmatu nevěděla, slyší z úst Marie: „Jsem Neposkvrněné Početí.“
Zda je to jediná žena, která byla od svého početí bez prvotního hříchu? NE! Byla to také Eva, o které jsme slyšeli v prvním čtení. Také ona jako Adam neměli ani skvrnu hříchu. „Nicméně to co Eva ztratila svojí nevěrností Marie získala svou vírou.”
„Raduj se, skrze Tebe radost září,
Raduj se, skrze Tebe kletba bledne.
Raduj se, povznesení padlého Adama,
Raduj se, útěcho plačící Evy.
Raduj se, nad lidský rozum vznešená,
Raduj se, panenská Nevěsto.”
– tak zpíváme v modlitbě Akatist.
Mnozí dnes mají potíže přijmout pravdu o Neposkvrněném početí Panny Marie. Říkájí, že Neposkvrněná se tím od nás vzdaluje, nerozumí nám, protože neprožívá to, co my. Nemusela bojovat s hříchem a slabostmi lidské povahy.
Ale zamysleme se zda opravdu hřích sbližuje lidi? Není to naopak ? Není tak, že hřích oddaluje? A v pekle jsou lidé blízko sebe? Nebo spíše zažívají strašnou samotu a kruté oddálení?
Maria, právě proto, že je čistá a bez hříchu, nás může podpořit v boji proti hříchu a životě v čistotě. „Marie, jak napsal sv. Jan Pavel II, vystupuje jako vzor přijetí milostí člověkem“ (VC, 28).
Povolání k čistotě je i naším povoláním. „Obdařil nás vším duchovním požehnáním nebeských darů“, tak nám řekl před chvílí Svatý Pavel (…). Nejen, že naplnil Jí , ale díky Kristovým zásluhám můžeme být i my svatí a bez poskvrny před Jeho tváří.
„Pokud jsem v Boží milosti, nechť mě Bůh v tomto stavu zachová, a jestli nejsem, kéž mě do tohoto stavu zavede,“ tak se modlila Johanka z Arku.
Bible mnohokrát mluví o čistém srdci, což znamená pravost úmyslů ,upřímnost chování, osvobození od pokrytectví a lží, stejně jako prostá poctivost a průhlednost. Být člověkem čistého srdce znamená být transparentní a nemající nic do ukrývání. To není člověk dvojaký s ukrytými úmysly,to člověk přímý,jasný, bez skryté motivace, bez podvodu.
O takovou čistotu srdce se žalmista modlí, když říká: „Bože, stvoř ve mně srdce čisté“ (Ps 51,12.), a jejím ovocem je – jak Kristus řekl v kázání na hoře – vidění Boha: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha“ (Mt 5,8).
Ale je tu také hřích nečistoty, spojený s lidským tělem, přesněji řečeno s neuspořádaným užíváním sexuality. Ona sama je darem Božím, ale jak se používá, záleží jen na výběru každého člověka. Nečisté hříchy, jak psal Dante, jsou to ty, „které učinili vůli touhami smyslů“. Vůle zůstala podřízena smyslnosti, mravní řád – touze. Něco velmi smutného je dnes v tom, že nám tolik záleží na čistotě životního prostředí: na čistotě vzduchu, vody, lesů a měst, že tak bojujeme proti smogu a výfukovým plynům (což je samozřejmě správné, protože to má zůstat také pro ty, kteří přijdou po nás), a zároveň tak rychle přijímáme nečistotu těla… Zhýralost,prostopášnost, smylstvo,… vulgárnost.
„To je zřejmé, říká sv. Pavel, jaké jsou skutky lidské svévole: smilstvo,nečistota, prostopášnost“ (Gal 5,19).
A co hůř, dnes jsou nečisté hříchy doprovázeny nestoudností. Nejen že už nás přestávají zarmucovat a nepokojit. Dokonce přestávají být pro nás stydlivé. To co bylo kdysi intimní, je nyní obscénní – tedy takové, že je lze předvést i na jevišti. Veřejně a dokonce i ukázané z hrdostí … bez žádných hranic. Neexistují žádné limity!
Skromný život a čisté vztahy jsou často abstraktní a ti, kdo takové životy vedou, s takovými je zacházeno jako s dinosaury, jako s lidmi nepocházejícími z této doby.
I ten nejtišší hlas církve na obranu čistoty se okamžitě setkává s vlnou kritiky a dokonce agrese. „Ať si nejdřív udělají pořádek doma…“ Bohužel, je pravdou, že existují také velmi skandální aféry týkající se duchovenstva, ohledně nedostatku čistoty. Tím více pohoršující, protože se dotýkají lidí, kteří se veřejně zavázali k celibátu a někdy celibátu a čistotě a kteří mají být připraveni být příkladem a vést ostatní.
Čistota však není mýtus. Není něčím zastaralým. Manželská čistota a nemanželská, řeholní a kněžská, čistota mladých i nemladých lidí. Každý, každá, každé…dotýká každého.
Usilujme o ní, bojujme o ní, tužme po ní, modleme se o ní, vstaňme rychle z našich tělesných pádů. Nepochybujme o její hodnotě a o její kráse. Nepochybujme o tom ,že jí můžeme získat. Že je to možné. Pro nás! Pro mě. Pro vás… Udržujme stálý pravidelný svátostný vztah s Pánem, starejme se o zdravé vztahy, zvláště o přátelství, o kterém katechismus říká, že existuje škola čistoty (srov. KKC 2347).
Ve chvílích pokušení vzpomeňme na náš křest, i když možná na samotný okamžik si nepamatujeme. Nejen, že byl skutečný, ale je stále účinný. Pak jsme zůstali oblečeni do bílého roucha, symbol čistoty a nevinnosti. Připomeňme si ten okamžik v našich srdcích náš křest a řekněme „fiat“. Ano, chci vést čistý život, navzdory pokušením a těžkostem…
Celé dílo světa začalo od „fiat“. Když Bůh řekl, ať se stane: ať je světlo, ať jsou rostliny, ať je člověk. Ústředním bodem dějin světa je Mariino „fiat“ a celá historie světa se skončí velkým „fiat“ vyjádřeným přes celé stvoření.
Dnes, bratři a sestry, zazpívejme Magnificat společně s Marií. Když Ona mluví, jak veliké věci pro ni Bůh učinil, jistě také myslí o tom, že Pán Ji ochránil od hříchu.
Děkujme také za velké věci, které nám Bůh neustále činí.Děkujme za to ,že nás vyvolil před založením světa, abychom byli svatí a bezúhonní, že nám dává tolik úžasných pomůcek k čistému životu, zvláště Svatou Eucharistii.