Čtvrtek 15.11.2018

Konvent

Stručné dějiny řádu

Malé společenství bratří, které se vytvořilo kolem sv. Františka, dostalo v roce 1209 ústní potvrzení papeže Inocence III. a se zápalem začalo hlásat Evangelium. Nejprve v nížině Spoleto a pak na různých místech Itálie, což byl důvod přílivu nových povolání z různých vrstev společenství. Bratři obývající periferie měst ve dne hlásali Boží Slovo a v noci se oddávali modlitbě.  Dvakrát do roka se setkávali na kapitulách, aby se poradili a organizovali rychle se zvětšující společenství. Na první generální kapitule v r. 1217 se řád rozdělil na 12 provincií. V roce 1220 se František vrátil z Egypta, aby zamezil šířícím se změnám v řádu. Aby se to neopakovalo, poprosil kardinála Hugolina o patronát nad řádem. Postaral se také o ustanovení noviciátu, o ustanovení nového generálního ministra v osobě br. Eliáše a redigování řehole (Non bullata – 1221), kterou však později přepracoval.

V roce 1223 papež Honorius III. potvrdil bulou řeholi sv. Františka. Po smrti Františka (1226) už řád tvořilo kolem 10 000 řeholníků. Za generála řádu br. Eliáše se otevřela studia teologie ve všech provinciích, začaly se budovat kostely a domy. Jeho zcentralizované, autoritativní vedení a vizitace však způsobili, že bratři se odvolali na papeže Řehoře IX., a na svolané generální kapitule v Římě byl br. Eliáš odvolán z úřadu generála.

Řád začal svůj ráz měnit na klerikální, což mělo svůj původ hlavně v potřebě kněžské služby. V roce 1257 byl za generála zvolen sv. Bonaventura, který se velmi přičinil o konečnou organizaci řádu, upřednostňoval život ve velkých klášterech a staral se o formování bratří.

Během Koncilu v Lyonu se objevily nepravdivé zprávy, že chtějí v řádu zrušit chudobu. Odezvou byl vznik Spirituálů, kteří se snažili o právní uznání Testamentu sv. Františka a nezměnitelnost řehole. I když je papež Bonifác VIII. (1295) zrušil, nepřestali existovat na okraji řádu.

Řád minoritů měl kolem r. 1335 už téměř 35 000 bratrů. Přestože se řád vyznačoval aktivitou v každé oblasti apoštolátu (obsluha velkých kostelů, kazatelství, misie, úřady v Církevní hierarchii), podlehl rozkladu. Měly na to vliv různé události, kromě jiného i zmírnění chudoby papežem Janem XXII., následky moru v celé Evropě (1342-62), |Stoletá válka ve Francii či papežské schizma.

V takové atmosféře nechyběly pokusy o reformu. Nejvíce charakteristické hnutí, pod názvem Observanti (Osservanza - návrat k tzv. „věrnému“ následování řehole), vzniklo v Itálii. Tito bratři začali přebývat v poustevnách a když byla v roce 1415  na koncilu v Kostnici potvrzena reforma, základ této nové františkánské větve už tvořilo kolem 600 bratří. Byl to nový problém, který se dotýkal jednoty a klidného soužití. I když byly na začátku vztahy mezi Konventuály a Observanty dobré, postupně docházelo k jejich zhoršování. Papež Lev X. se snažil vyřešit rostoucí problémy a v r. 1517, na svátek Seslání Ducha Svatého, svolal kapitulu v Římě. Jelikož nedošlo k dohodě, řád se úplně rozdělil na dvě větve – Konventuály a Observanty.

Kromě těchto problémů ještě přibyly další. Byly to hlavně ztráty z důvodu zabavení klášterů v portugalských a španělských provinciích, ve kterých králové, toužící po majetku v rukou řádu, zničili mnoho klášterů. Podobně to bylo i ve Francii. Částečně to mělo svůj původ ve vzniku a šíření protestantismu (hlavně v Německu, Anglii a Dánsku), a také v islámských nájezdech. Celkově řád ztratil asi 300 klášterů, počet provincií se snížil z 38 na 25. I přes  tyto těžkosti nepřestal aktivně působit a pokusil se o reformu. V roce 1525 se v důsledku reformy od větve Observantů oddělila větev Kapucínů.

V 18. století nastal čas zkoušek. Ve Francii v důsledku revoluce, v Rakousku, Německu i v Maďarsku pod vlivem febronianismu a josefinismu. 19. století přineslo nové údery. To, co přestálo předešlé pronásledování, zničily výpravy Napoleona.

V roce 1818 bylo pod oltářem spodní baziliky v Assisi nalezeno tělo sv. Františka, což kromě jiných událostí přispělo k novému oživení. Téměř ve všech provinciích se otevírají nové kostely a kláštery. Statistika z r. 1880 udává 21 provincií, 2 misie a 38 klášterů. Není v ní zmínka o řeholnících, ale odhaduje se, že jich bylo něco přes 1000. Mnoho však chybělo do stavu z roku 1773, kdy bylo v řádu 25 000 bratrů a 1257 klášterů v 40 provinciích.

V roce 1897 papež Lev XIII. řád zreformoval. Dnes existují tři větve františkánské rodiny: Menší bratři, Menší bratři Konventuálové – Minorité a Menší bratři Kapucíni.

Vydáno:14.7.2012 Zobrazeno:1797

Komunita

o. Stanislav Stec – kvardián, farář
o. Hyacint Skupień
o. Karel Koblížek

Bohoslužby

Minoritský kostel Svatého Ducha v Opavě

Neděle - 7:00; 8:00; 9:30
Pondělí - 8:00
Úterý - pátek - 8:00; 17:00
Sobota - 8:00

Zpověď

20 minut
před každou mší svatou

Pobožnosti

Pobožnost k Božímu milosrdenství
1. neděle v měsíci v 15:00h

Pobožnost k sv. Antonínovi
Každé úterý po mši svaté, která začíná v 8.00 h

Křížová cesta
Každý pátek v postní době v 17:45 h

Pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Páně
1. pátek v měsíci po mši sv., která začíná v 8:00 h

Májové pobožnosti
Pondělí a sobota - po mši svaté, která začíná v 8:00 h
Úterý - pátek po mši sv., která začíná v 17:00 h

Fatimská pobožnost
Každý 13. den v měsíci (pouze od května do října)
- 16:15 modlitba růžence
- 17:00 mše svatá
- pobožnost a průvod

Adorace Nejsvětější Svátosti
Každá středa 16:30 - 17:00

 
Konvent Minoritů v Opavě | Masarykova 39, 746 01 Opava | Tel.: 595 532 185 | Napište nám: Kontaktní formulář